Václavka obecná

Armillaria mellea

podmíněně jedlá, 30 min. varu

horizontal rule

 

horizontal rule

Popis:


Chuť: pokud určitou dobu žvýkáme malý kousek této syrové houby a potom ho vyplivneme, pocítíme za okamžik hluboko v hrdle zvláštní svírání spojené  s mýdlovitou pachutí. Je to typický znak, podle kterého lze rozlišit václavku a její příbuzné. Klobouk: masově hnědavý, medově hnědý, červenohnědý; hustě pokrytý malými šupinkami, které se mohou smývat; Ø 3-8 cm. Lupeny: masově zbarvené, na třen sbíhavé. Třeň: štíhle válcovitý, hladký, s blanitým bělavým vzpřímeným prstenem; barva třeně je masově nahnědlé, na bázi většinou nažloutlá. Mycelium: Houba tvoří nápadné hnědavé provazce (rhizoidy), které pronikají do dřeva pod kůrou stromů. Často bývají i odkryté a jsou velmi pak velmi nápadné. Výtrusný prach: bílý až slabě krémově zbarvený, neamyloidní; výtrusy jsou oválné. Výskyt: v hustých trsech na dřevě listnatých stromů, na němž parazituje; říjen až prosinec. Záměna: Velmi podobná je šupinovka kostrbatá (Pholiota squarrosa), která roste rov-něž jako parazit na dřevě listnatých stromů. Nemá však v syrovém stavu louhovitou příchuť, má kořenitou vůni a hnědý Výtrusný prach. Poznámka: doposud byla známa pouze Václavka obecná" (A. mellea). Mezitím došlo k rozdělení této houby na 5 malých druhů, jejichž přesné vymezení doposud zřejmě není zcela jednoznačné. Poněvadž je václavka v syrovém stavu mírně jedovatá, měla by být tepelně (var) upravována alespoň 30 minut. Kromě toho byly u některých lidí po požití václavky pozorovány alergické příznaky, připomínající účinky čechratky podvinuté. Při těchto projevech se nesmí v konzumaci pokračovat!
Rod Armillaria sestává včetně malých druhů celkem z 8 druhů. Většina z nich jsou nebezpeční parazité rostoucí v trsech na dřevě, dva druhy patří k obyvatelům rašelinišť.

horizontal rule

                           

horizontal rule

Webmaster:

horizontal rule