Pavučinec náramkovitý

Cortinarius armillatus

jedlý

horizontal rule

 

horizontal rule

Popis:

 Klobouk: rezavě hnědý až v barvě liščí hnědi, jemně plstnatý, Ø 5-12 cm. Lupeny: okrově hnědé, později skořicově hnědé, dosti řídké. Třeň: podklad světle bezový až okrově hnědý, s četnými rumělkově červenými pásy (zbytky plachetky). Báze je většinou mírně kyjovitě-hlízovitě rozšířená. Výskyt: vždy pod břízami, na ;kyselých půdách, s oblibou na rašeliništích červenec až říjen. Záměna: Pavučinec náramkovitý patří k druhům, které je možné díky jejich velikosti, stanovišti pod břízami a především díky červeným zbytkům plachetky na třeni poměrně dobře rozlišit. Pozor však na záměnu s jedovatou kožnatkou hnědočervenou.
Rodové znaky: přibližně 500 druhů, většinou mykorizní houby, plodnice dužnaté nebo štíhlé, vždy s kortinou, lupeny rezavě hnědé, výtrusy mandlovité, citronovité i kulovité, bradavčitě až tečkované. Veliký rod Cortinarius se rozděluje na různé snadno rozlišitelné podrody. Pásenky a vodnatky (Telamonia): klobouk většinou hygrofánní a třeň suchý, třeň bývá často opásaný. Hlízenky(Leprocybe): nikdy nejsou mazlavé, klobouk drsně vláknitý, barvy často oranžově žluté. Hlízenky či Liláky (Sericeocybe): klobouk a třeň suchý, klobouk vypadá jako hedvábný, nehygrofánní. Pahřiby (Phlegmacium): slizký klobouk, třeň suchý, často s odsazenou hlízou. Sliznatky (Myxacium): slizký klobouk i třeň. Mezi pavučinci z podrodu Leprocybe jsou nejnebezpečnější jedovaté houby. Proto je třeba se vyvarovat konzumace oranžovožlutě zbarvených pavučinců!
 

horizontal rule

                           

horizontal rule

Webmaster:

horizontal rule