Muchomůrka zelená

Amanita phalloides

smrtelně jedovatá

horizontal rule

 

horizontal rule

Popis:

 Vůně: zejména u zralých exemplářů příjemně nasládlá, připomínající med. Klobouk: světleji nebo tmavěji zelený, žlutozelený, přitom typicky vrostle, paprsčité vláknitý (vyskytují se i albíni); většinou bez zbytků plachetky, vzácněji s bílými blanitým! útržky; Ø 5-15 cm. Lupeny: bílé. Třeň: většinou mírně nazelenalý a žíhaný, řidčeji téměř bílý (podle intenzity barvy klobouku); prsten je bílý, shora poněkud rýhovaný, někdy zůstávají útržky závoje viset také na okraji klobouku, báze s blanitou bílou volnou pochvou (kalich smrti). Dužnina: bílá, pod pokožkou klobouku poněkud mírně žlutě nazelenalá. Výskyt: pod duby a buky (vzácně také v jehličnatém lese); srpen až říjen, někdy již v červenci. Záměna: v mládí, když je houba ještě zcela kryta bílou plachetkou, mohla by být nepozornými houbaři považována za bílou prášivku či pýchavku. V podélném řezu jsou však ihned viditelné založené lupeny. U dospělých jedinců je třeba zejména dát pozor na vůni, prsten na třeni a blanitou volnou pochvu (kalich smrti) na bázi třeně. Bílé lupeny jsou u třeně někdy jen nevýrazně volné. Záměna se zelenými holubinkami je dnes už méně pravděpodobná. Holubinky mají jiný vzhled, nemají na třeni ani prsten ani pochvu. Žampiony zase nemají bílé lupeny (záměna s formami s bílým kloboukem)!
Poznámka: k usmrcení člověka stačí jediný středně velký exemplář. Vysoce účinné jedovaté látky se neničí tepelnou úpravou ani sušením. Obě fotografie názorně ukazují, jak rozdílně může muchomůrka zelená vypadat. Exempláře na dolním obrázku jsou mnohem robustnější.

horizontal rule

                           

horizontal rule

Webmaster:

horizontal rule