Muchomůrka červená

Amanita muscarita

jedovatá

horizontal rule

horizontal rule

Popis:


Klobouk: většinou pěkné zářivě červené barvy; ale také oranžový nebo žlutý (když chybí některé barevné komponenty). Povrch klobouku, pokud není omytý deštěm, je pokrytý jemnými pravidelně rozmístěnými bílými bradavkami a rozpadlé plachetky (velum universale); okraj klobouku je rýhovaný; Ø 6-15 cm. Lupeny: bílé. Třeň: čistě bílý, s vytrvalým prstenem; hlíza pokryta soustřednými kruhy bílých bradavek. Dužnina: na podélném řezu pod pokožkou klobouku výrazně žlutá (!), jinak bílá. Výskyt: často pod břízami na kyselých půdách, vzácněji i v čistě jehličnatém lese pod smrky; srpen až říjen (listopad). Záměna: muchomůrka červená se dá díky nápadné barvě klobouku velmi dobře rozpoznat. Mohla by být případně zaměněna s muchomůrkou císařskou (A. caesara), která má rovněž červený klobouk a je považována za jednu z nejlepších jedlých hub. Ta má však třeň a lupeny výrazně žluté barvy a na bázi třeně nažloutlou blanitou volnou pochvu. Bílé bradavky na klobouku vždy chybějí. Muchomůrka císařka je ve střední Evropě velkou vzácností a vyskytuje se pouze v klimaticky příznivých oblastech. Mnohem častěji ji lze najít ve středomoří. Muchomůrka královská (A, regalis) s hnědým kloboukem vykazuje rovněž charakteristický znak muchomůrky červené: žlutou linii na podélném řezu pod pokožkou klobouku. Poznámka: z jedovatých sloučenin muchomůrky královské působí na nervový systém člověka kromě jiných látek zejména kyselina ibotenová a její deriváty muskazon a muskazol. Při požití většího množství může dojít i k smrtelné otravě. Muskarin je v této houbě obsažen pouze v nepatrném množství. Sloupnutím pokožky klobouku se jedovatost houby neodstraní.

horizontal rule

                           

horizontal rule

Webmaster:

horizontal rule